Dopravní výchova dětí začíná v rodině. Děti do silničního provozu vstupují nejprve jako chodci a s přibývajícím věkem roste intenzita, s jakou se silničního provozu účastní. Své znalosti pravidel silničního provozu si děti rozšiřují a upevňují na základní škole, kde je dopravní výchova povinnou součástí školního vzdělávacího programu. Skvělým způsobem, jak si formou hry získané znalosti procvičit a zažít, je návštěva dopravního hřiště.
Bezpečnost na prvním místě
Bezpečnost silničního provozu je natolik důležitým tématem, že se dopravní výchova povinně zařazuje do výuky na základních školách. Děti se v rámci dopravní výchovy učí, jak se mají správně a bezpečně chovat v silničním provozu a jaká nebezpečí na ně v dopravě číhají. Ať už se silničního provozu účastní jako chodci, cyklisté nebo jiným způsobem.
Dopravní výchova povinná pro všechny
Dopravní výchova je součástí rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání. Pro všechny základní školy v ČR to znamená, že musí dopravní výchovu prostřednictvím svých školních vzdělávacích programů zařadit do vyučování. Záleží na škole samotné, do jakého předmětu dopravní výchovu zařadí – zda do prvouky, nauky o světě, výchovy ke zdraví nebo například do rodinné výchovy.
Spočítejte si rychle povinné ručení
Děkujeme za Váš zájem.
Budeme Vás co nejdříve kontaktovat.
Než vám zavoláme, prohlédněte si
nabídky cestovního pojištění.
Škola hrou
Dopravní výchova by měla dětem předat jak teoretické znalosti, tak praktické dovednosti. Zatímco teoretická výuka může probíhat ve škole, pro praktickou část jsou ideální dětská dopravní hřiště. Ta obvykle navštěvují žáci 4. tříd základních škol. Ve věku 10 let by už děti měly mít osvojená základní pravidla silničního provozu, protože v tomto věku už smí samostatně jezdit na kole po pozemních komunikacích. Z toho důvodu dostávají děti po absolvování dopravní výchovy na dopravním hřišti symbolický „průkaz cyklisty“.
Na dopravním hřišti si děti mohou formou hry otestovat své teoretické znalosti. Dopravní hřiště není ničím jiným než zmenšeninou sítě silnic, ulic a chodníků. Nechybí zde dopravní značky, přechody pro chodce, semafory, křižovatky ani kruhové objezdy. Děti se na dopravním hřišti prohánějí většinou na vlastních či zapůjčených jízdních kolech. Na některých hřištích se používají pro děti ještě zajímavější šlapací nebo elektrická autíčka.
Dopravní hřiště nejsou určená pouze pro žáky základních škol. Navštěvují je i mateřské školy a jiné dětské organizace. Některá dopravní hřiště jsou přístupná i široké veřejnosti. Děti si tak mohou pravidla silničního provozu upevňovat i ve svém volném čase a tím se učit bezpečnosti na silnici.