Od dob, kdy se lidstvo pro svůj tepelný komfort zahřívalo u ohně, už uplynula celá věčnost, ale podstata zajištění tepla v domácnosti na Zemi existovala již od samého počátku. Pokrok posunul metody vytápění prudce dopředu a s dnešní širokou nabídkou možností vytápění domácnosti je nejsložitější částí řešení právě volba rozhodnutí, které dlouhodobě ovlivní pohodlí rodiny a její rozpočet.
Vznik podlahového vytápění
Podlahové vytápění v rodinných domech se stalo fenoménem dnešní doby, nicméně jeho původní myšlenka sahá hluboko do historie. S podlahovým, respektive podpodlahovým vytápěním se v Evropě začínalo již v římských lázních v 1. století př.n.l. Tzv. hypokaustum byl prostor pod vyvýšenou podlahou, jehož vytápění bylo zajištěno horkým vzduchem a spalinami z pece s dřívím, která byla umístěna vně systému s průduchy mířícími právě dovnitř do prostoru. Podlaha z betonu a cihel musela být vyhřívána déle než 1 den, aby nakumulovala teplotu. Soudobé řešení je mnohem sofistikovanější bez nutnosti stavby “podsklepení”.
Výhody podlahového vytápění
- místnost je rovnoměrně vytápěna
- vzduch v místnosti nevíří prach
- nezabírá užitný prostor v místnosti
- teplota podlahy může být nižší než teplota vzduchu při topení radiátorem a i přesto je subjektivní pocit tepla minimálně stejný (pocit tepla vnímáme od chodidel intenzivněji)
- lze ho instalovat pod všechny druhy podlah (vinyl, laminát, dřevěné podlahy, dlažba) kromě masivu (vysoký tepelný odpor).
Nevýhody podlahového vytápění
- pokud je teplota vyšší než 29OC v obytném prostoru a 33OC v koupelně, je pohyb po podlaze nepříjemný, není tak vhodná na rychlé (okamžité) vytápění a do domů s vysokými tepelnými ztrátami
- mělo by být kombinováno s vnějším zateplením stavby (a celkově dobrou tepelnou izolací stavby)
- dispozice vnitřních prostor se musí plánovat dopředu, není např. vhodné umístit podlahové topení pod některé kusy nábytku apod.
- rychlé odpaření vody v koupelně přináší riziko tvorby vodního kamene
- nepřístupnost zařízení po zalití betonem nebo anhydritem (v případě závady)
Druhy podlahového topení
Teplovodní topný systém
Jak už sám název napovídá, jedná se o trubici, kterou protéká teplá voda. Zdroj ohřevu pro teplovodní rozvod může být elektrokotel, tepelné čerpadlo nebo akumulační zásobník tepla. V případě napojení systému na elektrokotel a akumulační zásobník je doporučeno využití tzv. bivalentního provozu, kdy kromě primárního nestabilního zdroje ohřevu (solární energie apod.) je zajištěn sekundární ohřev elektrickým zdrojem.
Výhody
- je možné ho napojit na jakýkoliv zdroj tepla (např. kotel, nebo alternativní vytápění: solární panely)
- lepší akumulační schopnosti
- nižší provozní náklady
Nevýhody
- složitější na instalaci (technicky náročnější a dražší)
- vyšší celková výška podlahy
Elektrické topné systémy
Elektrické podlahové vytápění se pokládá pod povrch nášlapné plochy podlahy ve formě topných kabelů, fólií nebo rohoží. Po zapnutí se okamžitě rozehřejí. Pomocí centrální řídící jednotky lze nastavit různá výsledná teplota v různých místnostech.
Výhody
- po instalaci se výška podlahy zvýší minimálně (maximálně 2 cm)
- přesnější regulace teploty
- nižší pořizovací náklady a snazší instalace
Nevýhody
- drahý provoz v závislosti na ceně elektřiny
- lepší instalovat pouze do nízkoenergetických domů a dostatečně zateplených novostaveb (bez velkých tepelných ztrát)
- vyšší provozní náklady