Vzpomínáte si, jak jste se cítili před závěrečnými zkouškami v autoškole? Jak jste se snažili dostat do hlavy všechna pravidla silničního provozu pro teoretickou část a neudělat žádnou hloupost při praktické části? Pokud byste žili v Mexiku, nemuseli byste takové problémy vůbec řešit – řidičák byste si tam jednoduše koupili. Na druhém konci světa, v Japonsku, byste se při praktické jízdě zase pěkně zapotili. Pokud byste praktickou zkouškou splnili, patřili byste zhruba ke třetině šťastlivců, kteří zkouškou úspěšně projdou. A jak to chodí v dalších koutech světa?
Mexiko – žádné nervy, stačí peníze
Není snad jednodušší způsob získání řidičského průkazu, než jaký se praktikuje v Mexiku. Žadatelé se tam nemusí obávat žádného testu. Stačí, když po dovršení 18 let podepíší prohlášení, že umí řídit, zaplatí poplatek a rázem mají řidičák v kapse. Neplatí to ovšem ve všech mexických státech – některé státy požadují vyplnění jednoduchého testu.
Pákistán – jízda mezi kužely
Ani v Pákistánu není cesta ke získání řidičského oprávnění příliš složitá. Uchazeči musí vyplnit teoretický písemný test a poté přistupují k praktické části – bez ohledu na to, kolik cvičných hodin praxe mají za sebou. Praktická zkouška spočívá v projetí krátké trati mezi kužely. Není divu, že u zkoušky uspěje 80 % řidičů.
Spočítejte si rychle povinné ručení
Děkujeme za Váš zájem.
Budeme Vás co nejdříve kontaktovat.
Než vám zavoláme, prohlédněte si
nabídky cestovního pojištění.
Japonsko – pomalá jízda za přísných podmínek
V porovnání s Mexikem či Pákistánem, v Japonsku se budoucí řidiči musí potýkat s nesrovnatelně přísnějšími podmínkami. Získání řidičského průkazu v Japonsku patří k nejtěžším na světě a dokazuje to i míra úspěšnosti, která se pohybuje pod 35 %.
Praktická zkouška neprobíhá přímo v provozu, ale na polygonu, který ovšem napodobuje reálné silniční podmínky. Během jízdy nesmíte překročit rychlost 30 km/h a vedle dalších prohřešků si musíte dát pozor na to, abyste nenajeli na obrubník, nezapomněli zastavit na semaforu a na křižovatce a drželi se v dostatečné vzdálenosti od krajnice. To vše může být totiž důvodem k tomu, abyste u zkoušky neuspěli. Chybou a důvodem k neúspěšnému složení zkoušky může být také to, že neprovedete dostatečnou kontrolu spodku auta (zda se pod autem neskrývá nějaké zvíře apod.).
Japonci musí projít také další zkouškou, která testuje zrak, sluch, barvoslepost a fyzickou způsobilost k řízení vozidla.
Jihoafrická republika – snadnější je komisaře podplatit
V Jihoafrické republice se praktická zkouška skládá jak na uzavřeném prostranství, tak na silnici za běžného provozu. Zkouškou projde jen asi 39 % uchazečů. Body zde totiž řidiči ztrácí za pro běžného řidiče poměrně nepodstatné prohřešky: za nedostatečnou kontrolu spodku auta (kvůli úniku kapaliny apod.), za nezajištění auta ruční brzdou při každém zastavení nebo za nepatrné couvnutí při rozjezdu do kopce. Možná proto se řidiči běžně uchylují k úplatkům, na které jsou ovšem jihoafričtí komisaři zvyklí.
Austrálie, USA, Velká Británie – nejprve provizorní řidičák
Ačkoli jsou tyto státy geograficky poměrně vzdálené, proces získání řidičského oprávnění je u nich podobný. S řízením mohou Američané, Angličané a Australané začít poměrně brzy, opravdový řidičák si však musí zasloužit.
Typickým věkem, kdy člověk může začít s výukou řízení vozidla, je v těchto zemích 16 let (s výjimkou některých států USA). Následuje určité období, kdy musí uchazeč navštěvovat autoškolu nebo řídit pouze pod dohledem osoby starší 21 let. Teprve poté může přistoupit ke zkoušce, po jejímž úspěšném složení získá plnohodnotný řidičský průkaz.
Jiný kraj, jiný mrav
A takto by se dalo ve výčtu zvláštností pokračovat. Od jízdy ve tvaru osmičky nebo slalom pozpátku na přání dánského komisaře až po jízdu v noci nebo zvládnutí smyku při praktické zkoušce ve Finsku. I při získání řidičského průkazu zkrátka platí staré známé přísloví: jiný kraj, jiný mrav.